Házená v České republice mi otevřela dveře do celého světa a tímto jí to chci vrátit, říká kandidátka na post členky Exekutivy Ilona Hapková

Metodika je další z neméně důležitých odvětví, kterému je potřeba v české házené dát zelenou a vyrovnat se tak novým celosvětovým trendům výchovy mládeže. „Chtěla bych se hodně věnovat metodice mládeže, od minižactva až po dorost. Vytvořit pracovní skupiny zaměřené na jednotlivé oblasti metodiky. Naší snahou by mělo být při výchově individualit posílení jejich silných stránek a minimalizace těch slabých. A ne, abychom je utlačovali či omezovali zákazy a limity, které povedou k výchově „oveček“,“ říká v rozhovoru pro webové stránky Házet nás baví kandidátka na post člena Exekutivy, trenérka mládeže s licencí A, EHF Master Coach a lektorka IHF Ilona Hapková.

Proč jste se rozhodla ke kandidatuře do předčasných voleb? 

Nikdy by mě nenapadlo kandidovat do tak důležité funkce samostatně a bez znalosti kolegů, se kterými bych měla komunikovat a řešit nejrůznější témata. V týmu, který sestavil Jaroslav Chvalný a jehož členem mám tu čest být, vím, že vše bude probíhat formou dialogu a nalezení toho v danou chvíli nejvhodnějšího řešení pro celé házenkářské hnutí.

Dříve, než se mi zcela otevřely dveře do házenkářského světa, mi je pootevřeli dva lidé. Prvním z nich byl Jaroslav Chvalný, který mě vybral na seminář mladých talentovaných trenérů do Vídně a já tak mohla začít získávat zkušenosti od svých budoucích kolegů z Evropy.

Tím druhým pak byl doc. Táborský, který si mě všiml během studia trenérské licence A v Praze. Moje závěrečná práce, která se týkala metodiky házené určené učitelům ve školách a trenérům začátečníků, se mu tak líbila, že po překladu do angličtiny z ní bylo vytvořeno metodické DVD, kterým EHF doplnila své instruktážní materiály, jež byly rozeslány do federací a škol po celé Evropě. S doc. Táborským aktuálně spolupracuji již více než 10 let a to výhradně na mezinárodní úrovni.

Ale zpět k mé kandidatuře. Poprvé mě Jarda Chvalný oslovil před více než dvěma lety, těsně po mém návratu z jihu Francie do ČR. Získala jsem zde tehdy zajímavou pracovní příležitosti na Univerzitě Palackého v Olomouci. Ale v momentě, kdy J. Chvalný nebyl delegáty na konferenci 2016 zvolen, jsem si nedokázala představit, že bych spolupracovala s někým jiným.

V lednu letošního roku, když jsem byla v kanceláři IHF na schůzce pracovní skupiny „Házená ve škole“, se mě zeptala Amal Khalifa (generální manažerka IHF), co se to děje v ČR a jestli budu kandidovat v nadcházejících volbách. Odpověděla jsem, že pokud bude o moji osobu zájem, jsem připravena se vrhnout do práce.

Po dvou letech působení v tuzemském házenkářském hnutí, ať už na klubové úrovni nebo u dorostenecké reprezentace, mám mnohem více informací o dění v ČR a myslím si, že vím, jak mohu k rozvoji házené přispět. Jsem poctěna, že si mě J. Chvalný vybral a po krátké reorganizaci mého programu jsem připravena věnovat svůj čas a vědomosti pro házenkářské hnutí, které mě objevilo, vychovalo a dalo obrovské zkušenosti i do běžného života.

Dle návrhu Exekutivy kandidujete na post předsedy Trenérsko – metodické komise a dle návrhu rady ČSH byste měla zastávat post s odpovědností za oblast metodiky. Proč si myslíte, že právě vy jste vhodná kandidátka na tuto pozici?

Měla jsem obrovské štěstí na skvělé učitele a metodiky, kteří mě obklopovali od mých prvních házenkářských kroků. Ve francouzském Montpellier Handball jsem poprvé detailně viděla, jakou mravenčí práci tvorba metodiky představuje. Trénovala jsem zde mládežnické kategorie a stala se vůbec první ženou, která vstoupila do ryze mužského trenérského kolektivu. Nebudu skrývat, že jsem mnoho věcí nechápala, ať už strukturu tréninkové jednotky nebo proč trenéři hráčům stále dokola vysvětlují to či ono. Nejde jen o skupinu cvičení na dané téma, ale o každý detail, úvahu a porozumění, o provedení s uvědoměním si „proč“, „jak“ či „kdy“. Hodiny diskuzí v trenérsko-metodické komisi, kterou vedl Maurice Port společně s Jeromem Diazem, který následně převzal žezlo, mi ukázaly zcela jiný pohled na výuku a trénink házené. A až tehdy jsem pochopila, proč Montpellier Handball je jedním z nejlepších klubů na světě při výchově a selekci talentů.

Proto bych se chtěla hodně věnovat metodice mládeže, od minižactva až po dorost. Vytvořit pracovní skupiny zaměřené na jednotlivé oblasti metodiky. Vše bych chtěla vést, pokud budu mít tu možnost, ve dvou rovinách – od TMK k trenérům klubů a od klubů k TMK. Protože ikdyž chceme totéž, tedy hrát házenou na nejvyšší úrovní, potřebují být slova dobře volená tak, aby vedla k výchově individualit a silných osobností, správně cílená a ve vhodnou dobu přesně mířená, aby hráč rostl a přirozeně se vyvíjel. Naší snahou by mělo být posílení jeho silných stránek a minimalizace těch slabých. A ne, abychom jej utlačovali či omezovali zákazy a limity, které povedou k výchově „oveček“.

Můžete nám více objasnit vaši vizi, kterou v případě zvolení promítnete do praxe?

Metodika inspirovaná, nikoliv kopírovaná a přebíraná, od vyspělých federací, jako jsou Francie, Německo, Norsko, Dánsko, ale ušitá na míru podmínkám a povaze Čechů napříč kategoriemi, od miniházené až po dorostenecká družstva. Využít našich předností, které máme v oblasti sportu již dlouho historicky dané a vybrousit je v ten nejlepší diamant. Myslím tím metodiku jak pro neorganizovanou, tak organizovanou či talentovanou mládež, ve spolupráci s kolegy v oblastech mládeže, reprezentace či rozhodčích… Velmi podstatnou částí bude taktéž metodika zdravotních nebo-li specifických cvičení k prevenci úrazů v házené.

Myslím si, že bude zapotřebí se podívat na vzdělávací systém trenérů. Vytvořit jasnou strukturu licencí včetně doškolovacího systému a návaznosti na jednotlivé soutěže. Tak, aby bylo pro všechny trenéry všech úrovní zřejmé, jaké jsou podmínky a co je zapotřebí pro kterou úroveň. Nemluvím zde o novém systému, ale o co nejvčasnějším upřesnění a úpravě současného vzdělávacího systému licencí.

Ráda bych doplnila aktuální vzdělávací systém o trenérskou licenci D, která by byla určena zejména učitelům. Ti již mají pedagogické zkušenosti, a tudíž novým obsahem by bylo pouze doplnění jejich odborných znalostí. Mohla by to být jedna z cest, jak házenou dostat do osnov na všech základních školách, jak iniciovat házenou již v mladším školním věku v rámci povinné tělesné výchovy.

Velmi dlouho se také mluví o trenérském portálu, či metodickém portálu, kde by byly trenérům k dispozici celé baterie cvičení. Vím, že jsme jedním z nejvynalézavějších národů na světě a umíme si poradit v kterékoliv situaci, na druhou stranu proč trenérům jejich práci nezjednodušit a nezefektivnit. Metodický portál má k dispozici každá vyspělá federace či klub. Proto je jednou z mých priorit podílet se na trenérsko-metodické části, diskutovat a spolupracovat na propojení s metodickou částí pro rozhodčí, delegáty a také se všemi ostatními kolegy, např. v legislativní oblasti.

Jezdíte po světě a jistě si všímáte i takových věcí, jako je zviditelňování házené a prezentace reprezentačních týmů jednotlivých zemí. Je podle vašeho názoru v tomto směru v české házené vše v pořádku?

Přijde mi nepochopitelné, že ženská reprezentace a záhy na to i ta mužská, dlouhodobou kvalitní prací získala po mnoho letech neuvěřitelné výsledky na Světovém resp. Evropském šampionátu a česká media o těchto úspěších téměř mlčela. Před pár dny jsem se vrátila z Guinee, kde dorostenci získali pohár za 1. místo v IHF Trophy a kvalifikovali se tak pro finále afrického kontinentu. Během celého mého dvoutýdenního pobytu každý den místní televize, rádia, sociální sítě i noviny o tomto úspěchu informovaly, přinášely rozhovory s hráči, tým byl dokonce pozván na návštěvu na ministerstvu sportu.

Kurzy a školení které vedete pro IHF jsou ale většinou ve rozvojových oblastech, nebo se pletu? 

Ano, to máte pravdu. Většinou dostávám nominace do komplikovaných oblastí jako byl např. v roce 2015 kurz v Severní Koreji. Poslední dobou také častěji školím v Africe. Již třetím rokem jsem členem mezinárodní skupiny, která připravuje projekt ECOWAS Campus (ECOWAS, je hospodářské společenství západoafrických států – něco jako Evropská Unie), což bude sportovní kampus na rozloze více než 100 tis. m2 propojený se vzdělávacími institucemi všech úrovní a kompletním lékařským zázemím.

Ovšem nejezdím jen přednášet dané téma na semináře, setkávám se s ministry, prezidenty federací, představiteli olympijských výborů, pomáhám federacím po celém světě nastavovat procesy a připravovat strategické plány a vzdělávací programy pro trenéry dané země. Byla bych velmi ráda, kdybych mohla své zkušenosti nabídnout i ČSH.

Je něco, co byste chtěla ještě před volbami vzkázat celému házenkářskému hnutí?

Trenéři vychovávají všechny členy házenkářského hnutí. Každý z nás si pamatuje svého prvního trenéra. Bez nich by se házená nerozvíjela. Proto bych si přála, v případě, že dostanu příležitost s týmem, s nímž do voleb vstupuji, vytvořit trenérům minimálně podobnou podporu a zázemí k práci, jaké jsem měla během deseti let v zahraničí.